Vidět barvy v bílé
Dnešní příspěvek jsem nazvala podle kapitoly v knize, kterou momentálně čtu, Velký kurz kreslení a malování od Angely Gair. Věnuje se v kapitole ztvárnění předmětů v bílé barvě a popis mě zaujal natolik, že ho zde budu citovat:
„Nezkušení malíři mívají často problémy při zobrazování bílých objektů. Při povrchním pohledu se zdá být úkol snadný – prostě použijete bílou na odlesky a šedou na stíny. Ovšem výsledný obraz vypadá přinejlepším ploše a monotónně, ale zachytit barevnou výraznost a světlost subjektu se mu, bohužel, nedaří.
Tento problém nastává tehdy, když malíř ignoruje, co skutečně vidí, a místo toho maluje to, co si myslí, že vidí. Když se podíváte opravdu zblízka na bílý objekt, především ve slunečný den, brzy objevíte, že ve skutečnosti obsahuje překvapivé množství barev: od hřejivě růžových, žlutých a zlatých v ozářených částech až po chladné modré, fialové a zelené ve stínech. Tyto jemné nuance barev vám nemusejí být zprvu zřejmé, ale jsou to právě tyto neočekávané záblesky barev a odraženého světla, které zářivost bílých barev vyzdvihují a bělostným sněhovým scenériím nebo naopak zatažené obloze dodávají magický dotek světelkování.
Odražené barvy
Bílá ve skutečnosti sama o sobě barvou není, ale sbírá a odráží barvy ze svého okolí, takže téměř nikdy není opravdu bílou, ale směsí mnoha ostatních barev. Například bílý sníh se může ve slunečný den jevit jako nažloutlý, zatímco stíny, které na něj padají, se mohou jevit jako modré nebo fialové, protože odrážejí oblohu. Podobně stíny na bílém oblečení se venku, za slunného dne, mohou zdát modré nebo fialovém, ale v místnosti při umělém osvětlení budou mít zelenavý nebo žlutavý nádech.
Malíři mají naprostou svobodu barvy viděné v přírodě obohatit nebo přehnaně zveličit – záleží na jejich uměleckém záměru a na tom, jak sami objekt vidí. Například Monetovy malby zasněžených zimních krajin neobsahují bílou téměř vůbec – namísto toho se na nich spojují chladné, ale životem kypící modré, fialové a zelené, kompenzované hřejivě růžovými a žlutými odstíny barev. Protože jsou barvy pokládány vedle sebe v drobných skvrnách, prolínají se, aby tak evokovaly dojem třpytivě bílé mnohem výrazněji a působivěji než plochy čistě bílé. Pro kreslení barevné bílé jsou výjimečně vhodné pastely. Nanášením tahů různých barev vedle sebe nebo přes sebe je možné znázornit ty nejjemnější náznaky mnoha odstínů. Postupné vypracovávání obrazu drobnými tahy překrývaných barev mu dodává opticky chvějivou kvalitu, jež se projevuje hrou světel a stínů a vytváří bohaté, kompaktní vrstvy, které jsou mnohem působivější než jen prostá bílá.“
Pro svůj vlastní pokus s bílým námětem jsem si vybrala bílý ibišek. Musím přiznat, že jsem v minulosti dělala přesně ty chyby, které zde autorka popisuje a jsem ráda, že mě vyvedla z omylu a můžu své kreslení zdokonalit. Vlastně jsem získala úplně nový pohled i na své předešlé obrázky – hold pořád se člověk učí a především vlastními chybami.Dnes poprvé po třech měsící jsem se z velkým nadšením dostala do svého ateliéru. A přikládám i fotečku :).
Únava mi zatím stále nedovoluje trávit zde hodiny a hodiny zkoumáním, takže dvě hodinky byly tak akorát. Během toho času jsem se snažila o nakreslení bílého ibišku jinými barvami než bílou...pokus se myslím docela zdařil, jen nejsem spokojená s výběrem papíru, který jsem použila. Je to strukturovaný akvarelový papír, který při malbě pastelem „dělá“ pruhy. To je tak, když se zásoby dobrého papíru stenčí a není nadosah dobře zásobovaný obchod. Budu muset s tím něco udělat, protože nevhodnost papíru může často pokazit celý obrázek.
Zde jsem vyfotila i paletu pastelů, které byly použity na obrázek – je to i pomůcka pro mě, kdybych náhodou pozapomněla a potřebovala si oživit, jaké barvy je dobré použít...
Náhledy fotografií ze složky Série Ibišek